José Sancha (José Maria Sancha Padros) (1908–1994)

S největší pravděpodobností by většina z nás poznala loutku s bičem – logo Satirického divadla, jiní zase listovali ilustracemi dětských knížek Gianni Rodari, a další – milovníci kina, určitě nevynechali snímky Země (1957) a Hvězdy (1959). Spojuje je postava autora s nejrůznějšími zájmy, bohatou kulturní zkušeností a zajímavými řešeními výtvarných hledání – Jose Maria de Sancha Padros.

Narodil se ve Španělsku do rodiny malíře krajináře. Od útlého věku maloval a své mládí strávil v Londýně, kde se potkal s mnoha umělci, například anglickým impresionistou Walterem Sickertem a Pablem Picassem. Když se v roce 1923 vrátil do Španělska, začal navštěvovat Školu keramiky v Madridu. Díky stipendiu pokračoval od roku 1931 ve studiích v Paříži. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v roce 1930 v Madridu a druhou o tři roky později v Londýně.

Po skončení španělské občanské války odjel do Moskvy, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Anelií Stojanovovou, dcerou bulharského spisovatele Ljudmila Stojanova. Přesídlil do Bulharska a během 50. let se stal významnou postavou místního uměleckého života. Publikum ho zná zejména z divadla, ale ilustroval dětské knihy a navrhoval plakáty na Mezinárodní plovdivský veletrh. Původem španělský výtvarník byl spoluzakladatelem a uměleckým ředitelem Satirického divadla Aleko Konstantinova, pracoval pro bulharský film, Národní divadlo a Satirické divadlo v Sofii. Pro scénu Národního divadla Ivana Vazova vytvořil kulisy a kostýmy ke hře Štěstí Pjotra A. Pavlenka v inscenaci Nikolaje O. Masalitinova.

V roce 1959 odjel do Berlína v NDR, kde se stal vedoucím katedry na Výtvarné škole.

Poslední roky života pak strávil ve svém rodném Španělsku, kde v roce 1973 uspořádal svou poslední výstavu.

+++

Хосе Санча (1908–1994)

Вероятно част от нас биха разпознали кукерчето с камшика – запазен знак на Сатиричния театър, други пък са разглеждали илюстрациите по страниците на детските книжки на Джани Родари, а трети – любители на киното, със сигурност не са пропуснали филмите „Земя“ (1957) и „Звезди“ (1959). А общото между тях е фигурата на творец с разностранни интереси, богат културен опит и любопитни решения на художествените си търсения – Хосе Мария де Санча Падрос.

Роден в Испания в семейство на художник пейзажист, младежките си години прекарва в Лондон, рисувайки от малък. По време на престоя си там се среща и общува с различни художници, сред които са английският импресионист Уолтър Сикърт и Пабло Пикасо. Завръщайки се в Испания през 1923, Хосе Санча започва да посещава Училището по керамика в Мадрид, а след спечелването на стипендия през 1931. продължава образованието си в Париж. Първата си самостоятелна изложба реализира в Мадрид през 1930, а втората – три години по-късно в Лондон.

След края на Гражданската война в Испания заминава за Москва, където среща бъдещата си съпруга Анелия Стоянова – дъщеря на българския писател Людмил Стоянов. Установявайки се в България, Хосе Санча става важна част от родния художествен живот през 50-те години. Познат на публиката предимно като театрал, той създава и редица илюстрации на детски книжки и плакати за Международния пловдивски панаир. Испанският художник е съучредител и художествен директор на Сатиричния театър „Алеко Константинов“, работи за българското кино, Народния театър и Сатиричния театър в София. За сцената на НТ „Иван Вазов“ създава декори и костюми за пиесата „Щастие” от Пьотър А. Павленко, постановка на Николай О. Масалитинов.

През 1959 Хосе Санча заминава за Берлин, ГДР, за да оглави катедра в Художественото училище. Последните години от живота си прекарва в родината – Испания, където през 1973 прави последната си самостоятелна изложба.

+++

Der deutshe Text aus der Ausstellung “Zeitenbrücke. Das Bühnenbild in Bulgarien – 60 - 80 Jahre des XX Jh.” Bulgarisches Kulturinstitut Berlin / 27.03.2022 – 15.04.2022

Jose Sancha (1908–1994)

Einige kennen vielleicht noch die Figur mit der Peitsche, das Markenzeichen des Theaters der Satire. Andere sehen sich hingegen lieber die Illustrationen auf den Seiten der Kinderbücher von Gianni Rodari an, und wieder andere, die Filmfans, erinnern sich an die Filme „Land“ (1957) und „Sterne“ (1959). Den gemeinsamen Nenner repräsentiert ein Künstler mit vielfältigen Interessen, reicher kultureller Erfahrung und spannenden Lösungen für seine künstlerischen Bestrebungen, Jose Maria de Sancha Padros.

Jose Sancha wurde in Spanien in der Familie eines Landschaftsmalers geboren. Seine Jugend verbrachte er in London und malte schon als Kind. Während seines Aufenthalts dort kam er in Kontakt mit verschiedenen Künstlern, zum Beispiel mit dem englischen Impressionisten Walter Sickert oder Pablo Picasso. Nach seiner Rückkehr nach Spanien im Jahr 1923 besuchte Jose Sancha die Keramikschule in Madrid. 1931 erhielt er ein Stipendium und setzte er seine Ausbildung in Paris fort. Seine erste Einzelausstellung hatte er 1930 in Madrid, die zweite drei Jahre später in London.

Nach dem Ende des Spanischen Bürgerkriegs zog er nach Moskau, wo er seine Frau Anelia Stoyanova, die Tochter des bulgarischen Schriftstellers Lyudmil Stoyanov, kennenlernte und heiratete. Jose Sancha ließ sich in Bulgarien nieder und wurde in den 1950er Jahren zu einem unverzichtbaren Teil des künstlerischen Lebens. Der Öffentlichkeit vor allem als Bühnenbildner bekannt, schuf er auch eine Reihe von Illustrationen für Kinderbücher und Plakate für die Internationale Messe in Plovdiv. Der spanische Maler war Mitbegründer des Theaters der Satire „Aleko Konstantinov“. Später arbeitete er auch für das bulgarische Kino und das Nationaltheater in Sofia.

Für das Nationaltheater „Ivan Vazov“ schuf er die Ausstattung, z. B.  für „Glück“ von P. A. Pavlenko unter der Regie von N. O. Masalitinov.

1959 zog Jose Sancha in die DDR und leitete dort einen Lehrstuhl an der Kunsthochschule in Berlin. Die letzten Jahre seines Lebens verbrachte er in seiner Heimat Spanien. 1973 machte er dort seine letzte Einzelausstellung.