Галерия (3)

Georgi Nozharov (1926–1999)

Kunsthistorička Maria Vasileva o něm řekla: „Do všech svých scénografických řešení, do práce na kostýmech vkládal své obrovské vědomosti, které se snažil získat jako architekt, dramaturg a historik. Konečný výsledek je lakonický, monumentální, oproštěný o detaily a upovídanost a nenapodobitelný. Kategoričnost scénografického řešení je natolik silná, že do značné míry určuje pochopení divadelní hry.“ A skutečně, pohlédneme-li na jeho dílo, jeho styl se nezapře a zároveň je jemně vybalancovaný s ohledem na prostor, ve kterém se nachází.

Narodil se v Sofii roku 1926, vystudoval Národní výtvarnou akademii, obor Scénografie ve třídě profesora Ivana Penkova (1951). Více jak čtyřicet let pracoval jako scénograf v mnoha činoherních, operních a operetních divadlech v Bulharsku a zahraničí. Roky svého tvůrčího života zasvětil divadlům v Blagoevgradu, Perniku, Varně a Sofii.

Jeho scénografická řešení her jako Moliérův Zdravý nemocný, režie L. Grois, Varna; Hudba z Šatrovce od K. Ilieva, režie L. Grois, Blagoevgrad; Kalojan Kamena Zidarova, režie Il. Floresco, Blagoevgrad; Mistři Račo Stojanova, Kjustendil – jsou svědectvím jeho talentu a výrazné individuality. Jeho práce na hrách v divadle Sofie – Lidojedka Ivana Radoeva, režie Mladen Kiselov; Ti první P. Todorova, režie Vili Cankov, Motýli jsou svobodní L Gerš, režie Pantalej Panteleev, Lehce řečeno Valeri Petrova v režii Margarity Mladenové, a mnoho dalších je důkazem jeho zralosti jakožto umělce.

V letech 1985 až 1993 byl ředitelem loutkového divadla v Blagoevgradu a celou tu dobu se zároveň účastnil všech Státních scénografických výstav, Pražského quadrienale, Bienále v Sao Paulu, Moskvě aj. Je nositelem nejprestižnějších státních divadelních ocenění.

V posledních letech života se zaměřil i na olejomalbu a uspořádal několik samostatných výstav.

 
+++


Георги Ножаров (1926–1999)

По думите на изкуствоведката Мария Василева „Във всичките си сценографски решения и в работата си върху костюмите Георги Ножаров влага огромните си познания, които се стреми да придобие през годините: на архитект, драматург и историк. Крайният резултат е лаконичен, монументален, освободен от детайли, бъбривост и наподобителност.
Категоричността на сценографското решение е толкова силна, че в голяма степен определя възприемането на спектакъла.“ И действително, вглеждайки се в творчеството на сценографа, няма как да бъде отречена негова изявена и в същото време фино балансирана доминация във всяко едно пространство, в което той се изявява.
Роден в София през 1926, Георги Ножаров завършва Националната художествена академия, специалност „Сценография“ в класа на проф. Иван Пенков през 1951 Той работи повече от четиридесет години като сценограф в много драматични, оперни и оперетни театри у нас и в чужбина. Години от живота си посвещава на театрите в Благоевград, Перник, Варна и София.
А сценографските му решения на „Мнимият болен“ от Молиер, режисьор Л. Гройс – Варна, „Музика от Шатровец“ от К. Илиев, режисьор Л. Гройс -  Благоевград, „Калоян“ от Камен Зидаров, режисьор Ил. Флореско – Благоевград, „Майстори“ от Рачо Стоянов – Кюстендил са свидетелство за таланта му и ярката му индивидуалност. Работата му в театър „София“ – „Човекоядката“ от Ив. Радоев, режисьор Младен Киселов, „Първите“ от П. Тодоров, режисьор Вили Цанков, „Пеперудите са свободни“ от Л. Герш, режисьор Панталей Панталеев, „Меко казано“ от В. Петров, режисьор Маргарита Младенова, и много други, е пример за зрелостта му като художник.
В периода между 1985 и 1993 той е и директор на кукления театър в Благоевград, а през годините взема участие във всички Национални сценографски изложби, Квадриеналето в Прага, Биеналето в Сао Паоло, Москва и др. Носител е на най-престижните национални театрални награди. В последните години от живота си се посвещава и на живописта и подрежда няколко самостоятелни изложби.


+++

Der deutshe Text aus der Ausstellung “Zeitenbrücke. Das Bühnenbild in Bulgarien – 60 - 80 Jahre des XX Jh.” Bulgarisches Kulturinstitut Berlin / 27.03.2022 – 15.04.2022


Georgi Nozharov (1926–1999)

Laut der Kunstkritikerin Maria Vasileva investiert Georgi Nozharov in all seine Bühnenbilder und in seine Kostüme enormes Wissen, das er sich im Laufe der Jahre angeeignet hat und in dem er sich als Architekt, Dramatiker und Historiker auszeichnet. Das Endergebnis ist prägnant, monumental, frei von Spielereien, Redseligkeit und Ähnlichkeit. Die Gewissheit seiner Lösungen wirkt stark und bestimmt maßgeblich die Wahrnehmung der Aufführung.
 
Und tatsächlich, wenn man sich das Werk des Bühnenbildners anschaut, ist seine ausgeprägte und zugleich fein ausbalancierte Dominanz in jedem Raum, den er gestaltet, nicht zu leugnen.
 
Georgi Nozharov wurde 1926 in Sofia geboren und schloss 1951 sein Studium an der Nationalen Kunstakademie im Hauptfach Bühnenbild bei Prof. Ivan Penkov ab. Er arbeitete mehr als vierzig Jahre als Bühnenbildner an vielen Schauspiel-, Opern- und Operettentheatern im In- und Ausland. Viele Jahre seines Lebens widmete er den Theatern in Blagoevgrad, Pernik, Varna und Sofia.
 
Seine Bühnenbilder zu "Der eingebildete Kranke" von Moliere unter der Regie von L. Groys, "Musik aus Schatrovets" von K. Iliev unter der Regie von L. Groys, "Kaloyan" von Kamen Zidarov unter der Regie von I. Floresco, "Meister" von Racho Stoyanov sind ein Beweis für sein Talent und seine strahlende Persönlichkeit. Seine Arbeit im Theater „Sofia“ – „Die Kanibalin“ von I. Radoev, Regisseur Mladen Kiselov, „Die Ersten“ von P. Todorov, Regisseur Wili Tsankov, „Schmetterlinge sind frei“ von L. Gersch, Regisseur Pantaley Pantaleev, „Mild ausgedrückt“ von V. Petrov, Regisseurin Margarita Mladenova und viele andere, sind Beispiele für seine künstlerische Reife.
 
In der Zeit zwischen 1985 und 1993 war er Direktor des Puppentheaters in Blagoevgrad und nahm im Laufe der Jahre an allen nationalen Bühnenbild- Ausstellungen, der Quadriennale in Prag, der Biennale in Sao Paulo, Moskau und an anderen Orten teil. Er wurde mehrmals mit renommiertesten nationalen Theaterpreisen Bulgariens ausgezeichnet. In den letzten Jahren seines Lebens widmete er sich der Malerei und hatte mehrere Einzelausstellungen.