Georgi Ivanov (1933–2010)

Podle slov Asena Stojčeva teatrálnost se musí hledat všude tam, kde je něco zvláštního, paradoxního, neobvyklého, důvtipného. A skutečně v jeho práci vidíme přesně to samé – propojení paradoxů, půvabnosti a vynalézavosti.

Asen Stojčev se narodil v Ruse v roce 1932. Své vzdělání získal na Národní výtvarné akademii v ateliéru scénografie prof. Ivana Penkova a prof. Georgi Karakaševa. V roce 1956 absolvoval a byl jmenován do Národního divadla Ivan Vazov jako výkonný výtvarník. Po pětileté stáži odjel na specializaci do Československa. Svou scénografickou činnost zahájil v roce 1960 u divadla ve Vrace a později v divadle Pracovní fronta. Následovala práce v Národním divadle – Tolstého Živá mrtvola, režie N. Ljuckanov; Chašové Ivana Vazova, režie Kr. Mirski; Smrt obchodního cestujícího Arthura Millera, režie N. Ljuckanov aj.

V letech 1966 až 1987 působil jako hlavní výtvarník divadla Slza a smích v Sofii, kde pracoval s režiséry N. Sejkova – Po pádu, A. Miller, Dvanáctá noc W. Shakespeara; s Kr. Spasovem – Podzim jednoho vyšetřovatele G. Danailova, Dokud jsme mladí G. Danailova, Gorkého Poslední v režii D. Stojanova aj. Navzdory své aktivní činnosti scénografa spojil svůj život trvale s kariérou přednášejícího na Výtvarné akademii.

Velmi významně zasáhl do uměleckého zpracování prostoru mnoha institucí, zejména muzeí v Bulharsku. Mezi ně patří Muzeum P.K. Javorova v Sofii, Historické muzeum v Bataku, Muzeum Christo Boteva v Kaloferu, Muzeum Koljo Fičeto v Drjanovu aj.

Jeho kolegyně Maria Dimanova o něm řekla, že „zbožňoval materiál rekvizit, třásl se nad starými knihami, díval se na divadlo jako na náboženství, kterému se slouží s hladovou asketickou oddaností. Tiše a neustále nám to opakoval, sedíc na nějaké židličce, jeho dlouhé ruce a nohy podobné krejčovskému metru, jako zvláštní černý pták věčně v černém obleku.“

+++

Георги Иванов (1933–2010)

Георги Иванов е роден през 1933 в Бургас. Учи в Художествената академия, специалност „Сценография“ при проф. Г. Каракашев от 1955 до 1960 Още като студент получава професионални ангажименти в Младежкия театър – София, Кюстендил, Димитровград и Ямбол. От 1961 до 1964 е главен художник на Драматичен театър „Адриана Будевска“ – Бургас, а по-късно и на Драматичен театър „София“. Реализира над 180 драматични, музикални и куклени постановки в страната и в Полша, Германия, Югославия, както и 5 игрални филма.

В Театър „София“ с Леон Даниел работи върху емблематичните за историята на българския театър спектакли „На приказки с Карел Чапек“, „Дулсинея Тобоска“ от Ал. Володин, „Три сестри“ от A. Чехов. През 1964 печели конкурс за преподавател по сценография в НХА, но през 1970 след неуспеха да стане доцент напуска учебното заведение. През 1983 става професор в НХА и 12 години ръководи катедра „Сценография“. Участва в работата на Специализирания научен съвет по изкуствознание и изобразителни изкуства към ВАК като член и председател на Съвета.

Бил е председател на секция „Сценография“ в СБХ. Участва във всички ОХИ „Сценография“ от 1964 до 1995, както и в национални сценографски изложби в Берлин, Москва и Варшава, а също и в Пражко квадринале, биеналетата в Сао Пауло и Нови Сад. Включва се и в редица международни конгреси и симпозиуми на IТI и ОISТАТ в Полша, Италия, Япония и Куба. Удостоен е с орден „Св. св. Кирил и Методий“ I степен. Носител е на наградата на София, наградата на СБХ, както и на множество отличия на национални театрални прегледи.

По думите на Георги Иванов „Ако някой ден театърът бъде напуснат от всички – публика и театрали, – той, сценографът, ще оформи сцената с останалата пустота, ще седне на последния ред в празната зала да очаква… Годо“.

+++

Der deutshe Text aus der Ausstellung “Zeitenbrücke. Das Bühnenbild in Bulgarien – 60 - 80 Jahre des XX Jh.” Bulgarisches Kulturinstitut Berlin / 27.03.2022 – 15.04.2022

Georgi Ivanov (1933–2010)

studierte von 1955 bis 1960 an der Nationalen Kunstakademie in Sofia bei Prof. G. Karakashev. Noch als Student erhielt er professionelle Aufträge vom Theater der Jugend in Sofia sowie von Theatern in Kyustendil, Dimitrovgrad und Yambol. Von 1961 bis 1964 war er Chefbühnenbildner am Theater „Adriana Budevska“ in Burgas und später auch am städtischen Theater „Sofia“. Er stattete über 180 Theater-, Musical- und Puppenproduktionen in seiner Heimat, in Polen, Deutschland, und Jugoslawien, sowie fünf Spielfilme aus.

Am Theater „Sofia“ arbeitete Ivanov mit Leon Daniel an den für die Geschichte des bulgarischen Theaters sinnbildlichen Aufführungen „Geschichten“ von Karel Capek, „Dulcinea del Toboso“ von A. Wolodin und „Drei Schwestern“ von A. Tschechov. 1964 wurde er als Dozent für Bühnenbild an die Nationale Kunstakademie aufgenommen, die er aber 1970 verließ. 1983 kehrte er als Professor wieder dorthin zurück und leitete zwölf Jahre lang die Abteilung für Bühnenbild. Er beteiligte sich an der Arbeit des Fachwissenschaftlichen Rates für Kunstgeschichte und Bildende Kunst bei der Höheren Beglaubigungskommission als Mitglied und Vorsitzender des Rates.

Georgi Ivanov war Vorsitzender der Sektion Bühnenbild im Malerverband Bulgariens. Von 1964 bis 1995 nahm er an den Nationalen Ausstellungen für Bühnenbilder sowie an Ausstellungen in Berlin, Moskau und Warschau teil, außerdem an der Prager Quadriennale, den Biennalen von Sao Paulo und von Novi Sad. Er war auch an einer Reihe internationaler Kongresse und Symposien des internationalen Theaterinstituts und der internationalen Organisation für Bühnenbild und Theatertechnik in Polen, Italien, Japan und Kuba beteiligt. Er wurde mit dem Orden des Hl. Hl. Kyril und Method 1. Klasse ausgezeichnet, ist Preisträger der Stadt Sofia, des Preises des bulgarischen Malerverbands und gewann zahlreiche nationale Theaterwettbewerbe.

Georgi Ivanov: „Wenn eines Tages das Theater von Publikum und Theatermachern verlassen werden sollte, wird der Bühnenbildner bleiben und die Leere gestalten; dann wird er sich in die letzte Reihe im leeren Saal setzen und ….auf Godot warten“.