Asen Stoychev (1932–1987)

Podle slov Asena Stojčeva teatrálnost se musí hledat všude tam, kde je něco zvláštního, paradoxního, neobvyklého, důvtipného. A skutečně v jeho práci vidíme přesně to samé – propojení paradoxů, půvabnosti a vynalézavosti.

Asen Stojčev se narodil v Ruse v roce 1932. Své vzdělání získal na Národní výtvarné akademii v ateliéru scénografie prof. Ivana Penkova a prof. Georgi Karakaševa. V roce 1956 absolvoval a byl jmenován do Národního divadla Ivan Vazov jako výkonný výtvarník. Po pětileté stáži odjel na specializaci do Československa. Svou scénografickou činnost zahájil v roce 1960 u divadla ve Vrace a později v divadle Pracovní fronta. Následovala práce v Národním divadle – Tolstého Živá mrtvola, režie N. Ljuckanov; Chašové Ivana Vazova, režie Kr. Mirski; Smrt obchodního cestujícího Arthura Millera, režie N. Ljuckanov aj.

V letech 1966 až 1987 působil jako hlavní výtvarník divadla Slza a smích v Sofii, kde pracoval s režiséry N. Sejkova – Po pádu, A. Miller, Dvanáctá noc W. Shakespeara; s Kr. Spasovem – Podzim jednoho vyšetřovatele G. Danailova, Dokud jsme mladí G. Danailova, Gorkého Poslední v režii D. Stojanova aj. Navzdory své aktivní činnosti scénografa spojil svůj život trvale s kariérou přednášejícího na Výtvarné akademii.

Velmi významně zasáhl do uměleckého zpracování prostoru mnoha institucí, zejména muzeí v Bulharsku. Mezi ně patří Muzeum P.K. Javorova v Sofii, Historické muzeum v Bataku, Muzeum Christo Boteva v Kaloferu, Muzeum Koljo Fičeto v Drjanovu aj.

Jeho kolegyně Maria Dimanova o něm řekla, že „zbožňoval materiál rekvizit, třásl se nad starými knihami, díval se na divadlo jako na náboženství, kterému se slouží s hladovou asketickou oddaností. Tiše a neustále nám to opakoval, sedíc na nějaké židličce, jeho dlouhé ruce a nohy podobné krejčovskému metru, jako zvláštní černý pták věčně v černém obleku.“

+++

Асен Стойчев (1932–1987)

По думите на Асен Стойчев театралността трябва да се търси във всичко онова, което е странно, парадоксално, необикновено, остроумно. И действително, в собствената му работа като сценограф виждаме тъкмо това – съчетания на парадокси, изящество и находчивост.

Асен Стойчев е роден в Русе през 1932, като професионалното си образование получава в НХА в ателието по сценография на проф. Иван Пенков и проф. Георги Каракашев през 1956. Същата година е назначен в Народния театър „Иван Вазов” като художник-изпълнител. След петгодишен стаж специализира в Чехословакия. Сценографската си дейност започва през 1960 в театъра във Враца, а после в театър „Трудов фронт“. Следват работи в Народния театър - „Живият труп“ от Толстой, реж. Н. Люцканов, „Хъшове“ от Вазов, реж. Кр. Мирски, „Смъртта на търговския пътник“ от Милър, реж. Н. Люцканов и др.

Между 1966 и 1987 е назначен за главен художник на театър „Сълза и смях“ в столицата, където работи с режисьорите Н. Сейкова – „След грехопадението“ от A. Милър, „Дванайста нощ“ от У. Шекпир, с Кр. Спасов – „Есента на един следовател“ от Г. Данаилов, „Докле е младост“ от Г. Данаилов, „Последните“ от М. Горки, реж. Д. Стоянов и др. Въпреки активната си работа като сценограф той свързва живота си трайно и с преподавателската кариера в НХА.

Особено важна е работата на Асен Стойчев в художествено-пространственото оформление на множество институции от музейната мрежа в страната. Сред тях са музеят на П.К. Яворов в София, Историческият музей в Батак, музеят на Хр. Ботев в Калофер, на Колю Фичето в Дряново и др.

Колежката му Мария Диманова споделя, че „той обожаваше материалността на декора, трепереше пред старите книги, гледаше на театъра като на религия, на която се служи с гладната всеотдайност на аскет. Тихо и непрестанно ни го внушаваше, усукан върху някой стол, като пoлуразгънат дърводелски метър, дългорък и дългокрак, странна черна птица във вечния черен костюм“.

+++

Der deutshe Text aus der Ausstellung “Zeitenbrücke. Das Bühnenbild in Bulgarien – 60 - 80 Jahre des XX Jh.” Bulgarisches Kulturinstitut Berlin / 27.03.2022 – 15.04.2022

Asen Stoychev (1932–1987)

Laut Asen Stoychev sollte das Theatralische für alles, was seltsam, paradox, ungewöhnlich und witzig ist, einen Ausdruck suchen. Und seine eigene Arbeit als Bühnenbildner zeigt genau das – eine Kombination aus Paradoxien, Eleganz und Einfallsreichtum.

Asen Stoychev wurde 1932 in Russe geboren und beendete seine Ausbildung 1956 an der Nationalen Kunstakademie bei Prof. Ivan Penkov und Prof. Georgi Karakashev. Im selben Jahr wurde er an das Nationaltheater „Ivan Vazov“ in Sofia berufen. Nach fünfjähriger Erfahrung im Bühnenbau machte er ein Weiterbildungsstudium in der Tschechoslowakei.

Seine Bühnenbildnertätigkeit begann er 1960 am Theater in Vratsa und im Theater „Arbeitsfront“. Es folgten Werke im Nationaltheater - "Der lebende Leichnam“ von Tolstoi unter der Regie von N. Lyutskanov, "Die Ausgestoßenen" von Vazov unter der Regie von K. Mirski, "Der Tod eines Handlungsreisenden" von A. Miller, Regie N. Lyutskanov und viele andere.
 
Zwischen 1966 und 1987 wurde er zum Hauptbühnenbildner am Theater „Tränen und Lachen“ in Sofia ernannt, wo er mit der Regisseurin N. Seykova - "Nach dem Sündenfall " von Miller, und "Was ihr wollt" von W. Shakespeare erarbeitete, mit K. Spasov - "Der Herbst eines Ermittlers" von G. Danailov, "Während man noch jung ist" von G. Danailov, "Die Letzten" von M. Gorky, unter der Regie von D. Stoyanov und andere. Trotz seiner aktiven Tätigkeit als Bühnenbildner verband er sein Leben dauerhaft mit seiner Lehrtätigkeit an der Nationalen Kunstakademie.

Besonders wichtig ist seine Arbeit an der räumlichen Gestaltung vieler Institutionen des Museumsnetzwerks im Land z.B. für das Museum von P.K. Yavorov in Sofia, das historische Museum in Batak, das Museum von Hristo Botev in Kalofer und des Kolyu Ficheto in Dryanovo und andere.

Seine Arbeitskollegin Maria Dimanova sagt über ihn, dass „er die Materialität des Dekors verehrte, sich vor den alten Büchern verneigte und das Theater als eine Religion betrachtete, die mit der hungrigen Hingabe eines Asketen betrieben wird. Er verlangte von uns das Gleiche, leise und unaufhörlich, zusammengerollt auf einem Stuhl, langarmig und langbeinig, ein seltsamer schwarzer Vogel in seinem ewigen schwarzen Anzug“.